Jedním z hlavních problémů Severoatlantické aliance je neschopnost přesouvat dostatečný počet vojáků a těžkého materiálu (dostatečně rychle) po Evropě, a to jakýmkoliv směrem. Podle výzkumné organizace RAND Corporation a její studie „The Abilities of the British, French, and German Armies to Generate and Sustain Armored Brigades in the Baltics“ zvládne Velká Británie do Pobaltí přemístit jedno obrněné úkolové uskupení do 30 dnů (včetně zajištění trvalého zásobování). Potrvá ale dalších 60 až 90 dnů, než se podaří úkolové uskupení rozšířit na jednu plnohodnotnou obrněnou brigádu. Přitom nemusí jít jen o přesun do Pobaltí, ale kamkoliv „na druhý konec“ Aliance.
V tomto časovém horizontu je zahrnuta nejen příprava, zajištění a samotný přesun, ale také mobilizace jednotky. Přesun velkého množství obrněné techniky po Evropě přitom není jen logistickou, ale v době války také bezpečností noční můrou (sabotéři, použití zbraní dlouhého dosahu). Plánovači při přesunu musí počítat také s tím, že budou zničeny hlavní silniční a železniční dopravní uzly, mosty atd. Samozřejmě mluvíme o extrémně nepravděpodobné situaci, ale zároveň o situaci, na kterou musí být NATO, jako vojenská organizace, připravena.
Jednou z výzev je přeprava těžké obrněné techniky, jako jsou hlavní bojové tanky. V případě většího konfliktu není fyzicky možné zajistit přesun a zásobování (především munice, pohonných hmot a maziv) bez železničního spojení, ale zároveň je nutné vzít na vědomí, že železniční trasy budou napadeny nepřítelem. Železniční spojení je také pomalé a vyžaduje speciální nástupiště pro nakládku těžké vojenské techniky.
Pro akutní a rychlý přesun lze použít kvalitní evropskou silniční síť. V případě tanků je ale přesun na větší vzdálenosti palivově nereálný:
Americké tanky Abrams používají plynovou turbínu, která je sice velmi spolehlivá a nabízí vynikající zrychlení, ale má také obrovskou spotřebu paliva ‒ například během operace Pouštní bouře v roce 1991 se ukázalo, že tanky Abrams spotřebují palivo už během jedné hodiny náročného manévrovacího boje. Nádrž tanku Abrams přitom pojme 1900 litrů paliva, ale jen nastartování turbíny spotřebuje 38 litrů. V ideálním případě, pokud mluvíme o nepřerušované jízdě po pevné a rovné silnici, je dojezd tanku Abrams (podle Global Security) cca 475 km.
Video: Nakládka tanku Abrams na podvalník tahače M1070
Standardní armádní osmikolová cisterna M978 A4 přitom přepraví 9500 litrů paliva. Avšak plně naložená M978 A4 váží 31 tun a má dojezd jen necelých 500 km. Další údaj k zamyšlení ‒ naplnění jednoho tanku Abrams palivem trvá 10 minut. Dodejme, že v jedné standardní americké obrněné brigádě se nachází 87 tanků Abrams, stejný počet (některé zdroje mluví o 90) bojových vozidel pěchoty (BVP) Bradley, 24 samohybných houfnic M109 Paladin a více než 100 obrněných transportérů M113.
Výše uvedené údaje mají dokázat, jak složitá (a nejde jen o palivové nároky) je přeprava tanků po silnici. A nemluvíme o jednom nebo dvou tancích, ale o desítkách či stovkách. Ostatně logistická náročnost přepravy obrněné jednotky je podrobně popsána v článku Přesun mechanizovaného praporu AČR k hranicím Ruska by nebyl jednoduchý.
Jednou z možností, jak výrazně snížit palivové nároky, je použití těžkých vojenských tahačů, které dokážou na podvalnících přepravovat hlavní obrněnou techniku, jako jsou tanky, samohybné houfnice nebo BVP.
Video: Tahač Oshkosh 1070A1
Americká armáda právě pro zajištění přesunu těžké techniky nedávno podepsala smlouvu s firmou Oshkosh Defense na dodávku 170 těžkých tankových tahačů a podvalníků v maximální hodnotě 109,8 milionu dolarů. Tahače budou nasazeny v Evropě právě pro zajištění přesunu tanků po evropské silniční sítí.
Podle produktové karty Oshkosh pro HET (Heavy Equipment Transporter) nabízí dva typy tahačů, osmikolový a šestikolový. Americká armáda nepochybně nakoupí šestikolový tahač Oshkosh Global HET, který je uzpůsoben pro evropskou silniční síť a plní mimo jiné normu Euro III. Dosud používané tahače M1070 a podvalníky M1000 nesplňují evropské normy pro zatížení náprav, takže byly používány jen pro přepravu BVP Bradley.
Tahač Global HET pomocí dieselového motoru o výkonu 521 kW (700 koní) přepraví na podvalníku až 65 317 kg těžký náklad (72 v USA používaných „krátkých tun“), tedy jeden tank Abrams. Celkově celá sestava, tj. tahač, podvalník a náklad, má maximální přípustnou hmotnost 106 800 kg.
Přesné údaje o velikosti nádrže a dojezdu Global HET nejsou známy, ale odvozený osminápravový M1070A1 má dojezd 750 km a palivovou nádrž s 1000 litry paliva. Dá se tady říci, že tahač při přepravě tanků spotřebuje dvakrát méně paliva a má reálně až dvakrát větší dojezd, než kdyby se na stejnou trasu vydal tank po vlastní ose. A samozřejmě, při použití tahačů se tak neničí povrch silnic a dálnic.
Zdroj: Oshkosh
Článek vznikl pro web Armádní noviny a byl redakčně upraven. Původní text najdete zde.
