Tiché místo: Část II - hororový sequel, v němž se až příliš mechanicky nakládá s přednostmi originálu [recenze filmu]

Marek Čech

19. června 2021

Režisér nerozšiřuje naše povědomí o světě, do něhož nás už minule zavedl.

Plusy

Režisér využívá kvalit originálu.

Minusy

Bohužel až příliš rutinně a bez překvapení.

6 /10

Tiché místo se před třemi lety stalo jedním z největších překvapení roku. Spojení rodinného melodramatu, thrilleru a hororu pod taktovkou režiséra Johna Krasinského zafungovalo a film při rozpočtu 17 milionů dolarů celosvětově vydělal dvacetinásobek této sumy.

25 nejlepších hororů všech dob. Psycho, Blair Witch, Vetřelec… Víme, jestli a kde je najdete online

Není divu, že studio Paramount Pictures začalo okamžitě uvažovat o pokračování, na něž John Krasinski po pár měsících váhání přikývl. U jedničky vycházel z námětu dvojice Bryan Woods a Scott Beck, dvojku už psal jako scenárista sám.

Sequelové pravidlo s mírou

A drží se u ní pravidla všech sequelů, tedy nabídnout víc toho, co se minule osvědčilo. Zároveň si je ale vědom, že úspěch této látky spočíval v jejím komorním rodinném rázu, tak se ani v pokračování nepouští do nějakých velkolepých bitev s monstry, které ohrožují zbytky přeživších na Zemi.

Rozšiřuje spíš počet lokací, na nichž se děj odehrává, větví linie, spojené s jednotlivými členy rodiny Abbottových, kteří se rozdělují a každý z nich se po své ose se snaží ubránit vetřelcům a přidává na akci. Největší kouzlo prvního filmu, jímž byla práce s tichem jako vyjadřovacím prostředkem i způsobem budování napětí, nadále využívá, ale už u něho není přítomný moment překvapení.

V jedničce působila rafinovaněji právě první polovina vyprávění, kdy nás režisér doslova donutil naladit se na vnímání rodiny Abbottových, pro niž i obyčejný zvuk představoval tu největší možnou hrozbu. Druhá polovina působila hororově explicitněji, kdy siluety nebezpečných monster dostaly svůj tvar. Pokračování sází na tuto doslovnou konfrontaci s monstry. Akce probíhá paralelně na třech různých místech, včetně odlehlého ostrova. Nenabízí ale víc než variaci toho, co už jsme viděli, byť opět zručně natočenou.

Monstra nadále zahalena tajemstvím

Krasinski jako scenárista moc nerozšiřuje ani naše povědomí o světě, do něhož nás opětovně přivádí. V jedničce to, že jsme neznali, odkud monstra přišla, jak vypadají, jak se mezi sebou koordinují, jaká jsou jejich slabá místa a přednosti, přispívalo k tomu, že jsme se jako diváci dovedli velmi snadno vcítit, jak tento stav prožívají Abbottovi.

Tiché místo: recenze filmu

Ve dvojce poznáváme jejich další slabosti, ale nedozvídáme se víc o jejich původu. Otázkou je, zda jde o záměr, aby nadále působila záhadně a tím děsivě. Pokud ano, tak se to napodruhé už tak nedaří. Anebo si studio jejich origin představení schovává do spin-offu, který má režírovat Jeff Nichols pod Krasinského producentským dohledem.

Prolog filmu, v němž se objeví otec Lee v podání Johna Krasinského, nám jen ukáže den jedna mimozemské invaze. Je efektně natočený, v tom jak změní ráz poklidného dětského sportovního odpoledne s přihlížejícími rodiči ve zběsilý útěk před predátory, ale informaci o nich nijak nerozšiřuje. Jen stačí v rychlosti uvést na scénu jednu z postav, která je rodinným přítelem Abottových a jež v pokračování zejména pro dceru Regan bude plnit roli absentujícího otce.

Lidské nebezpečí

Děj vyprávění dvojky po tomto prologu pokračuje víceméně tam, kde jsme minule skončili. Evelyn (Emily Blunt) opouští se svými třemi dětmi, hluchoněmou Regan (Millicent Simmonds), dospívajícím Marcusem (Noah Jupe) a novorozeným synem rodinnou formou a vydávají se hledat bezpečnější útočiště. Zjišťuje, že bez pomoci dalších přeživších se neobejde.

Naráží přitom na Leeho přítele Emmetta (Cillian Murphy), který se po smrti svých nejbližších uchýlil do bunkru pod slévárnou, kde rezignovaně přežívá. Poskytne jim tam azyl, ale Regan se s tímto stavem odmítá smířit a po zachycení signálu se vydává do míst, které by její rodině i dalším mohlo skýtat naději na lepší život.

10 nejlepších moderních filmů s monstry [video]

Na této cestě nejen ona poznává, že monstra nejsou jediným nebezpečím v tomto změněném postapokalyptickém světě, ale jsou to sami lidé. Režisér za pomocí paralelního střihu sleduje, s čím a kým se jednotliví členové rodiny, spolu s Emmettem, potýkají a buduje tak napětí na více frontách. Každý z nich přitom musí překonat nějakou výzvu, jež ho posune dál ve vnímání sebe sama i ze strany druhých.

Regan hlavní hrdinkou

Režisér v napínavých scénách přitom využívá pro žánr atraktivních lokací jako je zašlá slévárna, odstavený vlak nebo přístavní doky v noci. V podzemním krytu dochází rychle kyslík a musí se dávat pozor, aby zvenčí nezapadl poklop, většího využití než minule se tu dostane naslouchací pomůcce Regan. A i na tu brokovnici dojde.

Napínavé scény se střídají s těmi emotivními, kdy se odhalují osudy přeživších, ale celé to působí mnohem víc mechanicky než minule. Hlavní hrdinkou, nebo tou, s níž je spjata nejnosnější linie vyprávění, se stává Regan a její vztah s Emmettem. Djimon Hounsou v ostrovní pasáži zaujme především svým charismatem.

Se zvukovou složkou se pracuje od úvodního prologu, kdy je střídání ticha a hluku navázáno na vnímání jednotlivých postav, především neslyšící Regan. V kombinaci s lekačkami tato práce se zvukem funguje, ale opět už bez překvapení.

Charakteristiku „bez překvapení“ je ostatně možné vztáhnout na celý film. Dvojka působí jako řemeslně zvládnuté žánrové cvičení, které využívá kvalit originálu, ale až příliš mechanicky a bez snahy universum, s nímž pracuje, posunout dál nebo prohloubit znalost o něm. Emocionální hloubku nahradil efekt, v akci pak rodiče jejich děti. Jestliže minule John Krasinski zariskoval způsobem vyprávění, v němž hraje významotvornou roli ticho, tak teď až příliš rutinně sází na jistotu akce. Na zvažovanou trojku proto nevím, zda se těšit.